Péče o duševní zdraví

 Mánie je období nadnesené nálady, která neodpovídá okolní realitě a trvá nepřiměřeně dlouho, minimálně v řádu dnů. V mírnější podobě (hypománie) je nálada zpravidla veselá, dotyčný je aktivní, podnikaví, těžko se unaví a je lehkomyslný. V těžší podobě může veselá nálada přerůst do zlostné formy. Nemocný skoro nespí, začíná spoustu činností, ale nedokončuje je a často se chová nepřiměřeně mimo svoji obvyklou normu. Neobvyklé nebývá nadměrné utrácení bez ohledu na důsledky, nadměrné pití alkoholu a promiskuita. Tempo je zrychlené, mluva překotná, okolí tomu nestačí, což nemocné vyvádí z míry a někdy se pak mohou chovat i agresivně. Nemoc může mít i psychotickou hloubku, kdy se vyskytují velikášské bludy (např. přesvědčení o nereálných schopnostech), méně často halucinace. Rizikem je vyčerpání mozku i těla, které mnohdy může vyústit do depresivní fáze. Rizika jsou také sociální, protože nemocný mnohdy vlivem mánie utrpí velké finanční ztráty, zaváží se k nereálným platbám, poškodí svoji pověst u okolí a nadělají si problémy v zaměstnání.

 Deprese je víc než jen běžná smutná nálada. Jednak trvá delší dobu, nemění se vlivem radostných událostí a zhoršuje celkovou fyzickou i intelektuální výkonnost. Neléčená deprese trvá v průměru 2 měsíce. V mírné podobě je nemocný poskytnuly, nemá radost z dříve oblíbených činností, práce mu nejde od ruky. Deprese bývá buď apatická, kdy převažuje pasivity a zpomalení tempa, nebo úzkostná, když se nemocný nadměrně zabývá různými starostmi a obavami. V těžší formě u depresivních nemocných přestává fungovat spánek, ztrácejí chuť k jídlu, hubnou, jsou i fyzicky slabí, proti své vůli se musí zabývat obavami, často si stále něco vyčítají a připadají si méněcenní. Ztrácejí pocit životního smyslu a běžným projevem jsou sebevražedné úvahy, které bohužel řada nemocných převede ve skutek. U nejtěžších forem je výrazná pasivita až neschopnost cokoliv dělat včetně méně o vlastní osobu. Může být i psychotická forma, kdy nemocný má bludy, že něco zavinil a druzí kvůli němu trpí. Nejtěžším projevem je depresivní stupor, život ohrožující stav, kdy nemocný jen polehává, není schopen se najíst ani jakkoliv jinak pečovat o vlastní osobu.

 Bipolární afektivní porucha, které se dříve říkalo maniodepresivita, je vlastně nepravidelným střídáním výskyty depresivních a manických epizod. U některých nemocných převažují mánie, u jiných deprese.

 Ojedinělou depresivní epizodu prý zažije až polovina lidí během svého života, ale většina s tím nejde k lékaři. Asi u 4% populace se deprese nepravidelně vrací a to nazýváme rekurentní depresivní poruchou. Skoro 2/3 takto nemocných jsou ženy. Někdo zažije za život 2-3 depresivní epizody, ale někomu se deprese objevuje skoro každý rok. Bipolární afektivní poruchou trpí asi 1% populace, zhruba stejně muži i ženy. Zatímco ojedinělé depresivní epizody často spouští nakupení různých zátěžových situací, u rekurentní deprese a bipolární poruchy epizody často vznikají bez varování a zřejmých vyvolávajících faktorů. U obou poruch je taky statisticky průkazné dědičné riziko.